Virtuální prodejny

Naproti tomu u přímého prodeje koncovým zákazníkům je situace jiná - zde je nutné počítat s tím, že na jedné straně sice může být automaticky fungující aplikace, ale na druhé straně bude nejspíše vždy člověk coby kupující. Proto je nutné tomuto kupujícímu člověku vyjít vstříc a maximálně mu jeho nákup usnadnit, nejlépe tak, aby bylo zachováno maximum z toho, na co je kupující zvyklý. Jde zejména o celkovou metaforu "nakupování" - toho jak kupující prochází mezi regály, prohlíží si nabízené zboží, seznamuje se s ním, zvažuje zda jej zakoupit či ne, a pokud ano ukládá jej do nákupního košíku. Když takto kupující naloží do košíku vše co hodlá nakoupit, jde k pokladně a svůj nákup zaplatí.

Přesně takovouto iluzi lze poměrně snadno vytvořit i na Internetu, prostřednictvím služby WWW - jednotlivé regály virtuální prodejny, či dokonce celá oddělení virtuálního obchodního domu lze reprezentovat WWW stránkami, stejně tak jako lze pomocí WWW stránek reprezentovat jednotlivé druhy zboží (včetně popisu, obrázků, animací apod.). Uživatel pak těmito WWW stránkami prochází, čímž simuluje své procházení reálnou prodejnou a jejími odděleními či regály, a seznamuje se s nabízeným zbožím. Podobně lze vytvořit i iluzi nákupního košíku - uživatel, který se rozhodne pro nákup některého konkrétního druhu zboží, klikne na příslušnou ikonku nadepsanou "koupit" (či nějak podobně). Aplikace, která iluzi vytváří, pak kupujícímu uživateli zobrazí stránku na které je uvedeno co všechno již takto "nakoupil" - tato stránka je virtuální analogií nákupního košíku, a uživatel si ji může nechat kdykoli zobrazit (kdykoli se může podívat do svého nákupního košíku).