Jaký je český Internet?

Dnešní Internet je na hony vzdálen onomu technickému experimentu, do kterého se pustili počítačoví odborníci před třemi desítkami let kdesi daleko za oceánem. Z malé skupinky vzájemně propojených počítačů se Internet postupně stal celoplanetární počítačovou sítí a otevřel svou náruč nejširší uživatelské veřejnosti. Když lidé zjistili, co všechno jim nabízí, začali Internet hojně využívat - a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Internet začal zpětně působit na lidi a lidskou společnost. Začal měnit způsob, jakým lidé komunikují, jakým obchodují, baví se, vzdělávají, seznamují atd., a začal ovlivňovat i náš hodnotový žebříček. Z technického fenoménu se tak Internet stal fenoménem společenským. Výrazně přispěl k tomu, že dosavadní industriální společnost, zaměřená především na výrobu, se začíná měnit ve společnost informační - ve které jsou rozhodujícím zdrojem informace, a rozhodující dovedností je schopnost s těmito informacemi pracovat.

Rozvoj Internetu v České republice se příliš neliší od situace v jiných zemích - alespoň pokud zůstaneme u základních vývojových etap, a nebudeme se dívat na kvantitativní ukazatele. Také u nás byl Internet nejprve záležitostí výlučně akademickou, spojenou s budováním akademické sítě CESNET počátkem devadesátých let. Tehdy se k Internetu připojily naše vysoké školy, a s možnostmi Internetu se začaly seznamovat jejich studenti. Pro nejširší veřejnost se český Internet začal otevírat koncem roku 1995, kdy se i u nás objevují první komerční poskytovatelé připojení (tzv. provideři), schopní poskytnout přístup komukoli, kdo je ochoten za to zaplatit. Komerční sféra pak postupně přebírala otěže Internetu a začala investovat do jeho rozvoje - začala se rozšiřovat nabídka služeb na Internetu, začaly se zvětšovat jeho možnosti, a to zpětně přitahovalo k Internetu další a další uživatele. Dostavil se efekt sněhové koule, a český Internet se dále rozrůstal.

Objektivně změřit velikost, jakou dnešní český Internet má, je prakticky nemožné - není totiž jasné, koho již považovat za uživatele Internetu, a koho ještě ne. Kvalifikované odhady se proto diametrálně liší, a pohybují se nejčastěji v rozmezí od 200 000 do 600 000 uživatelů, právě v závislosti na tom, jak ten který průzkum vymezuje uživatele Internetu. Při subjektivním pohledu na český Internet (očima autora tohoto článku) je možné dojít k závěru, že sice není zdaleka tak "velký" jak by mohl být, co do počtu uživatelů a nejrůznějších zdrojů na něm dostupných, ale na druhé straně je poměrně kvalitní a jeho užitná hodnota je velmi vysoká. Na českém Internetu již existuje celá řada velmi užitečných služeb, mnoho hodnotných informačních zdrojů, připojuje se k němu čím dál tím více firem, a čím dál tím více subjektů zjišťuje, že Internet jim dává nové a dosud netušené možnosti seberealizace, podnikání či jiného vyžití. Pomocí Internetu lze dnes hledat zaměstnání, bavit se, a dokonce třeba i pracovat na dálku, ovládat svůj bankovní účet, poslouchat rádio či dívat se na televizi apod. Internetu dokonce přichází na chuť i státní správa a samospráva, a tak se k němu připojují i nejrůznější úřady, instituce a další orgány, a začínají využívat jeho možností k vlastnímu fungování, ke komunikaci s občany, k poskytování svých služeb atd.

Především se ale český Internet, stejně jako Internet v dalších zemích světa, stává jedinečnou šancí - šancí jak řešit mnoho stávajících problémů (například se zaměstnaností), i šancí jak nahradit skomírající a neperspektivní průmyslová odvětví novými, vysoce perspektivními odvětvími nastupující informační společnosti. Tím, kdo by měl nést rozhodující tíhu nákladů na rozvoj Internetu, je samozřejmě privátní sektor. Ovšem i stát má v tomto ohledu svou důležitou roli - neměl by rozvoji Internetu stát v cestě, a naopak by pro tento rozvoj měl vytvářet vhodné podmínky. Kromě toho i stát může využít Internet k řešení problémů, které tak jako tak musí řešit, například právě s nezaměstnaností. Pokud by náš stát investoval jen zlomek toho, co hodlá "nalít" do revitalizace nerevitalizovatelných podniků, mohl by dosáhnout podstatně příznivějších a hlavně trvalých efektů. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by si lidé na čele našeho státu tuto šanci uvědomovali.